Zápisky z cest: Estonsko

Můj druhý výlet do Estonska mě trochu více poznamenal, než by se zdálo. Nejen, že jsem chtěl opět vyzkoušet nové věci, které jsem do té doby ještě neměl, ale také jsem chtěl sepsat takový drobný článek o tom, jak jsme si podobní či rozdílní a hlavně, jak si na tom v této baltské zemi stojí paleo. Možná tedy můžeme my být příkladem, ale možná také oni nám .. ale o tom více později.

Pár zajímavostí o Estonské republice (Eesti Vabariik)

Nejsevernější z baltských států, obklopena ze tří stran vodou (ze dvou mořem a z třetí jezery), svou samostatnost získal naposled až roku 1991. Sousedí s Lotyšskem (suchozemská hranice z jihu), od Finska je dělí finský průliv (cca 70 km mezi hlavními městy Helsinkami a Tallinnem) a s Ruskem hraničí na východě, avšak většinu hranice pokrývá Čudské jezero. Estonci tvoří většinu populace (okolo 68%) a jejich jazyk z rodiny ungro-finských je pro nás dosti těžko uchopitelný. Dalšími častými zástupci jsou Rusové, na které zde narazíte téměř všude. Výhodou estonštiny je snadná výslovnost, která je velmi podobná naší české s pár na první pohled zvláštními prvky (zdvojení se čte jako naše prodloužení čárkou; speciální znaky se vyslovují podobně jako v němčině). Počet obyvatel je přes jeden milion (asi 1,3) s hustotou zalidnění asi 30 obyvatel na kilometr v městech, 7 mimo ně – tedy jasně hovořící v prospěch většího zalidnění ve městech a hlavně v okolí a přímo v hlavním městě Tallinnu. Ostatně to je také město s velmi zachovalým středověkým opevněním a architekturou, patřící do UNESCO. K pevnině se také musí připočítat i 1500 ostrovů, z kterých je jen pár obydleno. Okolo poloviny rozlohy je stále zalesněno a nachází se zde velké množství jezer (kolem 1400), spousta bažin a močálů. Klima je mírné, avšak chladnější než v Česku a díky obklopení mořem jsou častější přeháňky. Historie Estonska je velmi složitá, bylo dějištěm mnoha bojů a Estonci byli rekrutování do mnoha křížových výprav i obou světových válek a to různými stranami. Je tedy jasné, že to má určitý vliv na obyvatele, kteří se zdají velmi uzavření, tiší a klidní, ale když se Vám otevřou jsou velmi pohostinní, milí a rádi vyhledávají zábavu. Příroda, počasí i architektura je dosti podobná té, jako zde známe, tedy můj první výlet byl v duchu toho, že jsem shledával vše kromě jazyka velmi podobné. Ale rozdíly jsem našel ..

Cestování, aneb dá se paleo zvládnout i na cestě?

První cestu jsme absolvovali před léty z Prahy přímým letem do Tallinnu s ČSA. V té době už ČSA nabízelo v letadle akorát nějaké suchary a pití co hrdlo ráčilo. Samozřejmě se dalo i něco dokoupit, ale volba nebyla nijak slavná. V economy třídě si myslím, na takové krátké lety ani nejde objednat jídlo podle specifického jídelníčku, možná se ale pletu. Ostatně pokud máte čas, můžete se najíst na kvalitních místech, či nakoupit si kdekoliv v Praze, předtím než se dostanete na to předražené a dosti stravou nevhodné letiště – i když možná se tam nachází něco za rozumný peníz (kromě BILLA) s kvalitní potravou, ale po pár nahlédnutích na ceny a výběr jsem to rovnou zapíchl do samoobsluhy. (Ti co často lítají třeba mají něco vytipované, ale obvykle je vhodnější si předpřipravit doma a sbalit na cesty)

Tentokráte jsme již volili let z Vídně přes Rigu (Lotyšsko) a poté do Tallinnu s AirBaltic. Vídeň hned nabízí skvělou alternativu, protože na letišti se nachází Spar Gourmet, který nabízí celou řadu paleo/primal salátů či čerstvé zeleniny a ovoce či oříšků, které Vám můžou pomoci zahnat hlad. My jsme nakonec volili salát za pár eur a rozhodně za to stál a nasytil dostatečně. AirBalti však nabízí za docela rozumné peníze jídla, která si můžete na let předobjednat (až max 24 hodin před letem) a nachází se i v normálním menu jídlo za rozumnou cenu, ale nabízejí také lacto/gluten-free varianty, které podle mě stojí za vyzkoušení, pokud je potřeba jíst v letadle. Na letišti v Rize to bohužel až tak slavné nebylo a téměř se tam nedá najít jídlo, které by splnilo standardy (možná tak soljanka – hustá masovo-zeleninové polévka či rajčatová polévka nebo předražené jednotlivé chody v místní italsky vypadající restauraci) – nachází se tam také sushi restaurace, pizzerie či kavárny a bistra. V Tallinnu hned kousek od letiště se nachází velké obchodní centrum, Ülemiste (momentálně se přestavuje, rozšiřuje), kde si myslím, že bude dostatek možností kde se najíst či kde nakoupit potraviny, avšak samozřejmě stačí poté už jakákoliv samoobsluha, kde byste si případně mohli nakoupit potraviny.

Samozřejmě si taky určitě můžete jídlo dovézt svoje, přece jen jedná se o EU, takže bez limitů a hlavně úplně pod Vaší kontrolou. Částečně jsme taky tak volili, ale bohužel člověk nemá možnost mít tolik jídla na dva a více týdnů s sebou.

Potraviny v Estonsku

Překvapením pro Vás nebude, že se zde jí velmi podobně jako v Česku. Suroviny povětšinou velmi podobné – pár rozdílu zde je, ale obvykle byste našli to samé co doma. Mají velkou zálibu v pečivu a obecně pečenému, mléčných produktech (jedna z mála zemí, kde se zákazníci vzpouzeli proti pasterizování mléka). Populární maso zde je vepřové, ale více se zde objevují ryby (ačkoliv asi nejčastější je stejně v podobě různě nakládaných než čerstvých) – důvody jsou jasné, z historického hlediska jsou to masa, která byla dostupná všem – tedy ryby pro ty chudší, vepřové pro bohatší. Značné rozdíly poznáte však u chleba – vládne zde žitný (ten pravý, ne ty šmejdy dobarvené karamelem a kávou), klasické bílé pečivo zde tolik není a pokud ano, tak hodně rozdílné od našeho. Ryby jsou levnější asi tak o třetinu, jinak potraviny stojí zhruba stejně. Jídlo v restauracích je o něco dražší než u nás, alkohol – zvláště pivo, výrazně dražší a to nemluvě o tom, že mezi desátou večerní a ranní byste neměli být schopni alkohol nikde koupit. (Ano, alkoholismus, cukrovka a obezita se zde zdají býti výrazným problémem). Na ostrově Saaremaa jsme ochutnali i pár velmi zajímavých dobrot – úplně čerstvý žitný chléb s mrkví, uzený sýr s jalovcem, chleba s jalovcem (na ostrově ho roste prostě strašně moc), čerstvě nachytané platýse bradavičnaté v mouce a na pánvi osmažené, prosoleného síha v lokální luxusní restauraci, domácí pivo. Jde tedy vidět, že každý region má něco kouzelného do sebe. Vyzkoušeli jsme také tradiční pelmeně (vliv ruské kuchyně je zde velmi znatelný, podobně jako německé – kysané zelí, různé druhy vepřových pečení, atd.), něco jako pivní sláma z žitného chleba. Oblíbené jsou také různé smetanové dipy a k nim třeba jen zeleninu na špalíky. Nejčastějším olejem je bohužel řepkový, pole uvidíte všude a pro mě osobně je trochu škoda, že začíná zastiňovat i slunečnicový, či případně další dražší, ale vhodnější pro náš druh stravování. Olivový olej, kvalitní za rozumnou cenu, také v pohodě koupíte, podobně tomu bylo i u kokosového mléka, které jsem našel na velmi vysoké úrovni (srovnatelné s Aroy-D a to i cenově) od výrobce koření a doplňků Santa Maria. Ale například ořechy jsou velmi drahé a nevím, zda se oplatí používat ve větším množství.

Co se týče dostupnosti kvalitního masa, vajec a nějakých dalších dobrot. Musím říct, že z lokálního měřítka se to dá zvládnout skvěle. Každý kdo ve Vašem okolí chová různá zvířata, většinou je to prostě trávu spásající (grassfed) zvířena a ceny jsou velmi příznivé. V hlavním městě se dá také sehnat na trzích kvalitní maso i vejce, za velmi přijatelné ceny. Byli mi doporučeny i lokální trhy, které nejsou často a v jen trochu větších městech, nemám tedy nakonec žádnou zkušenost. V některých obchodech se dá sehnat u řeznických pultů či vakuované v normálním sortimentu. Co se týče zvěřiny – nejlepší je opět sehnat si kontakt na lovce ve Vaší blízkosti. Avšak některé supermarkety Vám dokážou takové maso objednat. Rozhodně jsem zde měl víc zvěřiny při první návštěvě než teď, přesto bych to nebral nijak kriticky, sehnat se dá vše.

Co se týče sortimentu v obchodech, je prakticky velmi podobný jako zde – najdete tedy téměř vše co hledáte a rozdíly moc nebudou. Překvapením pro mě bylo velmi dostupné avokádo i další tropické plodiny v téměř každém supermarketu i v menších městech. Poprvé jsem zde taky jedl tuřín (rutabaga, švédský kedluben), kterou jsem v Česku zahlédl jen párkrát, zde je však hojná a nahrazuje naši tradiční kedlubnu. Najdete zde také více ryb, ať už čerstvých, uzených či různě nakládaných, ale také i sušených – cena je díky dostupnosti nižší než u nás, čerstvost je také o hodně lepší. Ze začátku jsem si myslel, že rybí jerky nebude až tak dobrá záležitost a překvapily mě celé sušené ryby prodávané v supermarketu (cca 40-50 cm dlouhá ryba, kterou bohužel neznám jménem). Nakonec jsem však ochutnal různé druhy a hledal jsem paleo produkty a našel jsem. Stály za ochutnání…

Paleo a Estonsko

Jak jsem již naznačil, zdravotní problémy spojené se špatnou stravou jsou v Estonsku dost časté. Mladí lidé se tedy snaží více sportovat, předcházet potenciálním problémům a tedy časté jsou i alternativní směry stravování. Ačkoliv vegetariánskou restauraci jsme neviděli (netvrdím, že tam nebudou a moje znalosti jazyka jsou velmi omezené), najíst se podle paleo zásad nebylo až tak těžké jak jsme si původně mysleli. V restauracích je obvykle alespoň jedna dvě možnosti a většinou jsou všichni Vám vyjít vstříc (přijde mi, že ochota obsluhy je zde o kus lepší než u nás a každého zákazníka si váží a snaží se jim předcházet).

Momentálně vyšla první paleo kniha, Ardiho, autora paleo blogu Paleo.ee. Máme je objednanou (vlastně už vyšla, ale bohužel netuším kdy ji dostaneme až k nám domů). Na blogu autor často používá trochu netradiční (alespoň pro mě) suroviny a metody (místo mandlové mouky používá z hroznových jader), což je super pro inspiraci, jen kdyby to vše bylo v angličtině (alespoň!). Podstatné je, že základna fanoušků paleo je zde, na to jak je země malá a kolik má obyvatel, značně hlasitější než v Česku.

Překvapivým pro mě bylo, když jsem zahlédl v ranním pořadu (asi něco jako Snídaně s N@hou 🙂 ), jak si tam připravovali lehký pokrm podle paleo zásad. Ukázku toho, jak si dát těstoviny bez těstovin a místo smetany na konci, zahustit kokosovém krémem. Ačkoliv to byla asi jen velká náhoda, že jsme na to narazili, určitá snaha o zkvalitnění a zlehčení pokrmů je zde jasná. Bylo to pro mě dost šokující, že zde má paleo takový prostor, že se dostane do hlavního vysílacího času a má možnost takto pozitivně ovlivňovat. Máme se tedy čím určitě nechat inspirovat…

Jedna specialita nakonec

A kromě toho, že Vám přiblížím některé recepty, které jsem si s sebou dovezl, mám zde taky ukázku něčeho co mě mile překvapilo. Rybí jerky, které jsem již zmiňoval, zde mělo podobu celých či částečných filetů ryb, ale se vším všudy – tedy kosti, kůže, ploutve. Hodně prosolené, ale bez dalších příměsí a rozhodně to chutnalo skvěle.

Rybí jerky

Advertisements

Zde můžete nechat svůj komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s